Adresa:
Obec Lubná
Lubná 48
270 36 Lubná
Již samotný název obce prošel různými peripetiemi.
Luben, Lubina, Hlubno, Lubno – Lubná. Kdy byl který název používán, lze jen těžko určit, až na poslední, současný.
Rok 1057 v Českém knížectví vládne Spytihněv II.
Jak víska vypadala, kolik chalup,kolik obyvatel? Jak žili, jaká měli obydlí, komu byli podřízeni? Co otázka, to neřešitelná odpověď.
Rok 1315 Jan Lucemburský, český král, rozhoduje o zřízení obce dle práva zákupního, tzn. že majetek lze volně prodat či zakoupit. Je vysazena i první rychta svobodná. To znamená, že vlastník objektu nepodléhá robotě a automaticky je rychtářem, čili úřad se dědí, ale i kupuje. Prvním rychtářem je Januch, po něm syn Oldřich.
Polovina XIV. – polovina XVII. století
Nad osadníky se zatahuje opona, která se však otevírá během třicetileté války.
Rok 1633 Ves je opuštěna, nikdo zde nežije jako důsledek přemisťování císařské a švédské armády.
Rok 1651 14 obydlených domů, hospodářství, 4 domy opuštěné, 39 obyvatel. Připomeňme si ty, od nichž se odvíjejí již známější osudy lidí a historie obce.
Až na příjmení uvedená pod č.1, 2, 6 a 18 všechna uvedená odvál čas do jiných oblastí a obcí. Rozvoj obce až do konce 18. století byl velmi pomalý. Svědčí o tom i to, že za 120 let, tj. do roku 1771, přibylo pouze 5 domů a obec měla 23 popisných čísel. Tento pomalý růst dokládá slabý ekonomický růst. Obyvatelé se zabývali svými hospodářstvími a jejich rozvoj byl zpomalován až do roku 1848 robotními povinnostmi. Ty byly takové, že:
Rok 1848 byl velmi přelomovým v životě občanů i obcí. Byla zrušena robota, systém rychtářů v obcích byl nahrazen volenými zástupci v obecním výboru, který ze svého středu volil starostu nebo přednostu, případně představeného obce. A tak v naší obci byl posledním jmenovaným rychtářem a následně prvním starostou Matěj Bláha.
17.3. 1849 byl vydán zákon o novém obecním zřízení, kdy se obce staly samosprávnými celky.
Krajský úřad dne 27.8.1849 nařídil, aby se obce vyjádřily, chtějí-li být samostatné, či spojeny s jinými v jeden celek.
7.9.1849 na společném jednání v Rakovníku se měly obce vyjádřit k šesti bodům:
Naši předkové jsko první v okrese se ústy svých zástupců vyjádřili následovně:
„My, níže podepsaní občané z obce Lubná, ve jménu všech obyvatelů týkajících se uvedené obce, udáváme po dobrém uradění se a po dobrém uvážení té celé záležitosti stran spojování či samostatnosti naší katastrální obce:
Matěj Bláha, přednosta,
František Matějka – soused,
Václav Bretšnajdr – soused,
Václav Bechyně – soused,
Martin Hornof – občan,
Petr Bretšnajdr – občan,
Jan Hejda – občan,
František Bretšnajdr – občan a
Václav Knor – občan.
M. Bláha byl starostou do r. 1850, po něm pak Martin Hornof a další jsou uvedeni v publikaci Lubná dům od domu na straně 29.
Obec se postupně rozrůstala jak počtem postaveným domů (viz připomenutá publikace), tak počtem obyvatel:
1843 – 486;
1869 – 596;
1880 – 630;
1900 – 697;
1930 – 856;
1940 – 1100?;
1950 – 657;
1960 – 821;
2001 – 723;
2006 – 830.
Roky 1914 – 1918 I. světová válka. Odvedeno celkem 116 mužů, kolik skutečně narukovalo, není přesně známo. protože řada znich byla vyreklamována, především horníci.
Roky 1939 – 1945 II. světová válka; i ta si vyžádala 8 obětí z řad našich spoluobčanů, kteří byli popraveni či umučeni:
K úplnému pohledu na historii obce patří zmínka o dominantě v obci, tj. zmínka o kostelu sv. Jiří. Kostel je historicky doložen již v polovině XIV. století. Za husitských válek byl vážně poškozen. V roce 1583 po opravě kostela byly instalovány 3 zvony a nápisy na nich vypravovaly historii kostela. Velký zvon měla tyto nápisy: „Zvon tento, kterýž původně nákladem osadníků lubenských r. 1583 udělal Jan z Cynperku, zvonař v Novém Městě Pražském – však po 273 letech následkem zvonění proti mračnům se rozbil, zase léta P. 1857 nákladem záduší sv. Jiří v Lubné – za povolení podacího pána téhož kostela jeho jasnosti pana Maxmiliána Egona knížete z Fürstenberka, pána na Křivoklátě, Krušovicích a t.d. a spolupřispěním občanů lubenských, tehda k faře Velkoújezdské náležejících za důstojného faráře pana Ludvíka Ullmana – od c.k.. dvorního zvonaře, P. K. Bellmana v Praze, byl přelit, ke cti a chvále sv. Jiří mučedníka Páně a patrona českého.“ Pod ním obraz sv. Jiří. Na druhé straně nápis: „Srdce mé a tělo mé plesají k Bohu živému.“ Žalm 38. – 3.
Malý zvon: „Ulil Jos. Diepold, zvonař v Praze 1887.“
Nejmenší zvonek zvaný hodinka měl tyto nápisy: „Zvonek tento, jenž r. 1756 z kostelní majetnosti lubenské byl zjednán a ku cti sv. Vavřince mučedníka Páně posvěcen, avšak právě po stu letech byl roztlučen, na novo slil Pan Karel Bellman, zvonař v Praze 1. 1857.“
Na straně druhé: „Hlasem svým volám k Hospodinu. Žalm: 141.-2.“ Pod tím obraz sv. Vavřince.
Zvony byly ve věži kostela do roku 1917, kdy byly z věže shozeny, odvezeny a roztaveny pro vojenské účely. Nové již instalovány nebyly.
Do roku 1852 byl kolem kostela hřbitov, který byl zrušen po vysvěcení nového, který je v užívání do současnosti. Hřbitov byl zbudován společně obcemi Lubná a Senec.
Zajímavým vývojem prošla i škola. Připomenu jen zahájení výuky v roce 1799 učitele Josefem Šroubkem. Samostatná školní budova postavena v roce 1804, po vyhoření nová budova v roce 1877 a nynější školní areál vroce 1985.
Rozvoj obce významně ovlivňuje rozvoj ekonomiky a možnost získat zaměstnání v místě, či v blízkém okolí.
Až do poloviny 19. století to bylo zemědělství. Katastr obce měří 875,45 ha a zemědělská půda, tj. pole, zahrady, louky pastviny byly ve výměře 610 ha. Tato půda postupně ubývá vlivem bytové i jiné výstavby.
Ve 2. polovině 19. století začíná v okolí obce čilá důlní činnost.
1836 - otevřen kolem 16.8. důl sv. Rocha;
1838 - jsou otevírány tzv. selské doly mezi Lubnou a Sencem v prostoru u luk pod Sencem;
1840 - otevřeny Slabecké doly hrabětem Hugo Nostic-Rhieneckem;
1880 - Lubensko – senecké doly, majitel p. Sedlák.
V době před r. 1914 se těžba přesouvá do Krčeláku: jámy Marta I. až V. – Prokop I. a II., Hoffnung (naděje) a další.
1920 - důl Rako – dosud v provozu
- důl Filip – uzavřen 1943
1949 - otevřen Filip II.
4.5.1952 – slavnostní výkop dolu 1. máj
17.9. 1964 – slavnostní výkop dolu Rako II. Vyhloubena jáma do hloubky 163m a v r. 1969 výstavba zastavena.
1975 - zahájena těžba v lomu Filip.
V prostorách, kde měl být důl Rako II. byla 4.10.1976 zahájena výstavba moderního závodu na výrobu obkladaček.
30.6.1980 byl v novém závodě zahájen zkušební provoz.
Náklady na výstavbu dosáhly výše 513 milionů, z toho technologické zařízení 212 milionů.
V novém závodě našlo zaměstnání mnoho občanů naší obce i obcí okolních.
Václav Kočka: Dějiny Rakovnicka.
Jan Renner: Popis politického okresu Rakovnického
Kronika obce Lubná, I. svazek.
Antonín Kohout, nar. 12.12.1919 v č.p. 102 – violoncellista, zakladatel Smetanova kvarteta. 1966 jmenován zasloužilým umělcem. V obci příbuzné nemá.
František Matějka, nar. 14.12.1890 v č.p. 53 – profesor rakovnické reálky, malíř a sochař.
Příbuzní: Květa Taubenhanslová.
František Nachtigal, nar. 4.10.1894 v č.p. 16 – architekt a malíř. Bez příbuzných.
Věra Vlčková, nar. 12.4.1922 v č.p. 110 – operní pěvkyně plzeňské scény. Vytvořila řadu čelných postav ve známých operách během 35letého působení v opeře. Příbuzní: Věra Vlčková.